ἱλαρότης
Nom · hilarotis (hilarotês)
Notice Bailly
Lexique du grec ancien
ἱλαρότης, ητος
(ἡ)
[ῐᾰ] gaîté, Plut. Ages. 2 ; Spt. Prov. 18, 22 ;
NT. Rom.
12, 8.
Étym.
ἱλαρός.
Sens général, à vérifier dans le contexte biblique.
Bailly 2020 · CC BY-NC-NDSource ↗