δυσώδης
Adjectif · dusôdis (dusôdês)
Notice Bailly
Lexique du grec ancien
δυσ·ώδης, ης, ες
[ῠ] d’odeur infecte, fétide, Hpc. 166a ; Hdt. 2, 94 ; Soph. Ph. 1032 ; Arstt. H.A. 9, 40, 40.
Étym.
δ. ὄζω.
Sens général, à vérifier dans le contexte biblique.
Bailly 2020 · CC BY-NC-NDSource ↗