δυσώδης

Adjectif · dusôdis (dusôdês)

Notice Bailly

Lexique du grec ancien

δυσ·ώδης, ης, ες [ῠ] d’odeur infecte, fétide, Hpc. 166a ; Hdt. 2, 94 ; Soph. Ph. 1032 ; Arstt. H.A. 9, 40, 40.
Étym. δ. ὄζω.

Sens général, à vérifier dans le contexte biblique.

Bailly 2020 · CC BY-NC-NDSource ↗